Čím více se blíží duben, tím více na nás všude útočí – ve škole, doma, v televizi, na internetu – a postupně docházíme k zoufalému závěru, že kdybychom otevřeli konzervu s rybičkami, vyskočí z ní test od Cermatu.
Přijímačky se démonizují, což nám na klidu nepřidá, ve škole i mimo ni probíhají zběsilé přípravy, abychom uměli ÚPLNĚ VŠECHNO (to je mimochodem velmi úsměvná představa, protože člověk není Superman ani Superwoman, takže vždy bude něco, co nám zkrátka půjde hůře), a napětí narůstá. To je ovšem to poslední, co bychom potřebovali, proto zkusíme trošku zklidnit rozvášněné emoce.
Jak na to?
Pohlazení pro duši
Zkusme si uvědomit, že kritéria přijímacích zkoušek nestanovily nadzemské bytosti, ale lidé jako my; jen jsou o něco starší a zkušenější. Jejich cílem určitě není nás šikanovat, zesměšnit a totálně znemožnit… A už vůbec není nikde řečeno, že když se nám zkoušky tak úplně nepovedou, je to konec světa, jsme úplně neschopní a horší než ostatní.
Je pravda, že rodiče i okolí nás často staví do pozice, že teď se „láme chleba“, když neuspějeme, není cesty zpět, případně že to, co teď uděláme či neuděláme, rozhodne o celém našem dalším životě. Naštěstí to takto opravdu nefunguje. Je libo stručný příklad?
Kdysi v prehistorických dobách jsem i já dělala přijímačky a nastupovala na odbornou střední školu. Jsem jedním z tzv. Husákových dětí, takže jsme byli extrémně silný ročník.
Tehdy jsme měli pouze jeden termín a přihlášku jsme mohli podat na jednu střední školu a jedno učiliště, kdo měl na vysvědčení trojku, nemohl na střední školu pomyslet ani omylem – v tomto jsou dnes podmínky mnohem volnější – je otázkou, zda je to ku prospěchu věci. Ze základní školy se nás na maturitní obory hlásilo pouze šest, dnes to bývá většina třídy.
Pokračujme dále. V prváku nás bylo kolem třiceti, všichni spolužáci natěšení na práci v oboru. Teď položím kontrolní otázku:
„Kolik si myslíte, že nás zůstalo u původní profese?“
Pouze PĚT!
Všichni ostatní obor změnili, někteří (včetně mě) i několikrát. Dnešní doba je rychlá, všechno se překotně vyvíjí, některé nové obory vznikají, jiné zanikají, málokdo zůstane celý život u jedné profese, není to ani příliš žádoucí.
Co tím chci říct?
Že je nesmyslné domnívat se, že když teď neuspějeme u přijímaček, nemá už nic cenu a „pohnojili“ jsme si celý další život. Když se nám něco náhodou nepovede, hlavu nám kvůli tomu nikdo neutrhne 🙂
Jak jsme na tom měsíc před přijímačkami?
Máme za sebou nějakou přípravu a dolaďujeme detaily. Za měsíc se dá udělat ještě spousta práce, ale nemusíme šílet. Někteří rodiče nám v tomto období ještě domlouvají další doučování a různé zkoušky nanečisto, což je ovšem spíše na škodu. Nezřídka se dokonce stává, že se náš mozek zahltí a doslova „zašprajcuje“, čímž se ovšem vystresujeme ještě více.
Jak vyladíme psychiku?
Místo toho, abychom si neustále v mysli přehrávali, jak jsme příšerní a nic neumíme, se zkusíme naladit zcela opačně. Určitě je nám jasné, že myšlenky na to, jak nestojíme za nic, nám teď moc neprospějí.
Přípravě jsme se věnovali, jak jsme uměli, a to musí pro tuto chvíli stačit.
Nejrůznější techniky, jak se sebou konkrétně pracovat, budou součástí speciálního e-booku. Zkusíme si však každý den před spaním udělat alespoň jedno malé cvičení (odborně se tomu říká vizualizace), které mně osobně už mnohokrát pomohlo.
Jak na to?
Každý den se těsně před usnutím pohodlně natáhneme a uvolníme.
Jak?
Třeba tak, že budeme chvíli vědomě sledovat vlastní dech. Ale pozor! Dýcháme naprosto klidně jako obvykle, jen si všímáme nádechu a výdechu. Můžeme si také uvědomovat své tělo, jak leží v posteli. Postupně se zklidníme a začneme si představovat sami sebe „v konečném výsledku“.
Co to znamená?
Třeba si představíme, jak rozlepujeme obálku a čteme, že nás přijali na vysněnou školu, nebo jak tu radostnou novinu sdělujeme kamarádům, případně jak s rodinou sedíme v restauraci a oslavujeme náš úspěch.
Všímejme si, jaké pocity v nás tyto představy vyvolávají. Je to velmi příjemné, že? Naším cílem tedy bude udržet se v tomto naladění až do zkoušek (a ideálně i po nich).
V hlavní roli jsme my!
Je to vlastně takový film, v němž hrajeme hlavní úlohu my sami, nikdo jiný. V představě se na sebe tedy nedíváme z pozice diváka (jako když sedíme v kině), ale jsme přímo součástí děje, ty skvělé události se dějí přímo nám.
Toto cvičení provádíme až do dne D, tedy do samotných zkoušek. Krásně se tím naladíme a uklidníme. Cvičení samozřejmě můžeme provádět i kdykoli během dne, před spaním je to ale nejlepší, protože je naše mysl zklidněná, a tak se do ní daleko snáze „zasejí“ přínosné myšlenky 🙂
Přeji vám tedy příjemné rozjímání a týden před zkouškami budeme pokračovat dalším dílem!
Jako profesionál s 20 lety pedagogických zkušeností pomáhám dětem a jejich rodičům zvládnout dva hlavní předměty, český jazyk a matematiku, na druhém stupni ZŠ.
Kromě toho připravuji žáky devátých tříd na první důležitou životní zkoušku, přijímací zkoušky na střední školu; zároveň se společně snažíme o to, aby měly děti solidní základ z obou předmětů, na němž mohou později stavět. Více o mně si můžete přečíst zde
Jsem autorkou e-učebnic Určujeme větné členy polopatě a krok za krokem, Významové poměry polopatě a krok za krokem, Určujeme věty vedlejší polopatě a krok za krokem a Vysvětlení pojmů z literatury a slohu k přijímačkám na SŠ a minisbírek s videonávodem Slovní úlohy řešené rovnicí a Slovní úlohy řešené soustavou rovnic. Záleží mi na tom, aby děti zvládaly učivo druhého stupně ZŠ v pohodě a bez zbytečného stresu.